Divadelní scéna:           Kongresové centrum Praha ve spolupráci s divadelní agenturou Aréna
Premiéra:                     22.červenec 2003
Derniéra:
Délka:                         cca 155   min.
Typ představení:          tanečně-hudební inscenace
Ocenění:

autor:              Ettore Scolaria
scénář:            Johana Kudláčková, Irena Žantovská
režie:               Irena Žantovská

hraje:

Kateřina Mátlová            kočičí žena
Jitka Smutná                   Vonásková
Zuzana Šavrdová
Klára Jandová                holčička
Miroslav Hajn                seladon
Martin Hofmann             udavač
Erik Honba                    rebel
Miroslav Hrabě              mladík
Filip Janda
Radek Kříž                    excentrik
Kristýna Kudrnáčová     studentka
Diana Nagyová              tanečnice
Ladislava Něgrešová      holka
Anna Polívková             nešikovná slečna
Rudolf Stärz                  smolař
Johana Tesařová           hraběnka
Vladimír Vozák            chlapák
Radek Zina                  frajer
Hanuš Bor                   barman
Vít Karen                    klavírista

Produkce:         Libor Bouček, Irena Votrubová, Tomáš Staněk
Dramaturg:        Johana Kudláčková
Scéna:              Lukáš Kuchinka, Jaroslav Máčal, Jan Polívka
Kostýmy:         Jana Smetanová
Choreografie:   Boba Brella
hudba:             Miroslav Kořínek
Hudební spolupráce:  Irena Žantovská, Libor Bouček, Johana Kudláčková

Projekt Tančírny vznikl na motivy slavného stejnojmenného filmu Ettore Scolariho z roku 1984.

Scénář zachycuje zásadní momenty, s nimiž se naše země potýkala v průběhu 20. století. Divák sleduje i hudební vývoj naší země. Od Smetanových polek, přes romantiku Oldřicha Nového, budovatelské chóry, neopakovatelnou atmosféru 60. let, normalizační songy až k současné přetechnizované muzice. Příběh začíná někdy v 90.letech, flashbackem se vrací k době mocnářství, přežije obě světové války i slibné období první republiky, potýká se s tvrdým nástupem komunismu a totalitního zřízení, projde si okupací v roce 1968 a přes mnohdy skličující normalizaci se dostává až k naprosté současnosti. Charaktery jednotlivých postav se nemění, protože lidé zůstávají lidmi a vlastnosti mnohých se nemění ani pod tlakem dějinných událostí.
Vše je pojednáno s humorem a nadhledem a přesto, že zde krom několika písní, padnou sotva dvě věty, dokáže tento projekt pouhými tanci a pohybem nejen zaujmout, ale i pobavit.

Tančírna    03.09.2005