Divadelní scéna:           Jihočeské divadlo
Premiéra:                     3. 11. 2000
Derniéra:
Délka:                            min.
Typ představení:          komedie
Ocenění:

autor:                 Václav Kliment Klicpera
Překlad :        
úprava a režie:   Jan Novák

hraje:

Ruměna                 Klára Jandová
zbrojnoš Srpoš      Roman Nevěčný
Soběbor                Ondřej Veselý
Druhý Hadrián       Martin Kubačák
Jehoň                    Petr Hanus
Ruměnin otec        Jan Dvořák
Jenovéfa               Jaroslava Červenková
Martin Davídek     Želmír

hudba:                        Pavel Malhocký
texty písní:                  Tomáš Engel
scéna:                         Michal Hess
kostýmy:                     Ludmila Pavlousková
dramaturg:                  František Řihout
pohybová spolupráce: Libuše Králová
šermy:                         Josef Pařízek

Klasická hra devatenáctého století obohacená písničkami.
Ocitáme se v kouzelném světě, kde se oživlé loutky stávají bytostmi ovládanými lidskými ctnostmi, vášněmi i neřestmi. Ten, kdo jim vdechl život, je v podstatě intrikán. Pohraje si s jejich osudy, vyřeší záhadu s přemnožením Hadriánů, ale to vše jen proto, aby pomohl dvěma zamilovaným srdcím ke svatbě.
Skotačivá a rozdováděná Ruměna  musí čelit nájezdům Hadriánů. Za prvým z nich se skrývá převlečený zbrojnoš Srpoš . Takového člověka aby svět pohledal - hňup, trochu s výrazem zločince, neotesaný rebel, kterému nedělá pražádné problémy vzít do zaječích. Ještě štěstí, že má s sebou svého "tiskového mluvčího" Soběbora. Druhý Hadrián je stvoření nadmíru plaché a nesmělé, zkrátka strašpytel každým coulem. Choroby označuje láskyplně za výlety do neznáma a lze soudit, že procestoval celý svět, neboť vlastní snad všechny dostupné nemoce. I on má svého "bodyguarda" - chlapa drsných mravů Jehoně.
Ačkoli o pravosti Hadriánů se vedou spory, nikdo nepochybuje o tom, že skutečným pánem hradu je Ruměnin otec - ztělesnění rozšafnosti a takřka dokonalé autority, byť občas podlehne rozmarům nebo výbušné povaze. Rozvážnou rádkyní se mu stává jeho sestra, navenek asketická panna Jenovéfa , v níž vidina možného ženicha rozdmýchá neobyčejnou vitalitu.
Inscenace Hadriána z Římsů je oslavou poetického života, okořeněného kouzlem zašlých věků, oslavou toho, čemu přetechnizovaná civilizace upírá právo na existenci. Hadrián dokáže nejen rozesmát, ale i pohladit po duši.
 

Hadrián z Římsů    11.12.2005